zpět
tisknout     velikost textu - +

Dějiny

Dějiny

Zavřete oči a představte si hustý les… Les je bukový, v některých místěch rostou staré lípy a duby.

Tak vypadala Karpacz a Krkonoše ještě před pár stovkami let. Mezi stromy vedly pouze úzké stezky, které směřovaly k místům, kde byla uctívána voda: k Dobrému prameni (Dobre Źródło) na svahu hory Grabowiec a k pramenům Labe poblíž Violíku.

O divokosti tohoto místa se dozvídáme díky kronice tzv. Galla Anonyma o cestě Boleslava Křivoústého přes Krkonoše do Čech v roce 1110. Kronikář tvrdil, že to byla „…oblast strašná, lidskou nohou dosud nedotčená, (…) hory sahající k oblakům, plné skal, strmé…”.

Ve 12. století do Krkonoš dorazili Valoni. Jednalo se o cestovatele ze vzdálených koutů jižní a západní Evropy, kteří putovali do Slezska za drahými kameny a kovy. Podle legendy měl v roce 1148 jeden z nich, Laurentius Angelus, narazit na ložisko železné rudy v nedalekých Kowarech. Tak začal rozvoj hornictví a zpracování železa v oblasti. V samotné Karpaczi našli Valoni pouze drahé kameny, mimo jiné korundy, safíry a rubíny. V krkonošských strouhách pak rýžovali zlato. Dokladem jejich činnosti na tomto území jsou záznamy, kterým se říká Valonské knihy, a také znaky vytesané do skal, jež měly pravděpodobně ukazovat cestu k pokladům.

První trvale osídlená osada se v Karpaczi objevila na počátku 15. století. Založili ji obyvatelé vsi Bronysdorf v Červeném údolí (Czerwona Dolina). Stalo se tak po katastrofální povodni v roce 1412, která zničila jejich dosavadní domy. Přestěhovali se do údolí Divokého potoka (Dziki Potok) a založili Płóczki (Ryžoviště). S rozvojem hornictví v Kowarech rostl následně zájem o dřevo a dřevěné úhlí, nezbytné jako palivo pro vysoké pece. V okolí se proto objevili dřevorubci a uhlíři. Ti první se zabývali mýcením okolních lesů, druzí pak ze dřeva vyráběli uhlí. Jejich činnost byla vysoce kořistnická. Přestože dnešní lesy zaujímají téměř 2/3 rozlohy hor, původní porost zmizel beze stopy.

Po stopách dřevorubců se na odlesněné plochy vydali zemědělci a pastýři, kteří tu pásli dobytek. Stavěli pastýřské boudy, které se časem začaly využívat turisticky. Na území dnešní Karpacze se objevovalo stále více roztroušených osad. Ve třech z nich vznikly rychty, ve kterých se konaly soudy a řešily spory mezi obyvateli.

V první polovině 17. století se do Krkonoš dostaly četné skupiny českých exulantů. Mezi nimi byli i bylináři, jimž se potom začalo říkat laboranti. Během dvou století se jejich činnost natolik rozvinula, že založili vlastní organizaci. Léčivé směsi, vyráběné na úpatí Sněžky, vešly pak v Evropě ve známost. Protože oficiální medicína se v oné době teprve začínala rozvíjet, neměli laboranti po desítky let v podstatě žádnou konkurenci. Jejich konec přineslo teprve až 19. století. V roce 1843 bylo zakázáno přijímat do cechu nové adepty a v roce 1884 zemřel v Karpaczi poslední z laborantů August Zölfel.

Vraťme se však k turistice… Její počátky připadají na 16. století, i když o cestovním ruchu připomínajícím ten dnešní můžeme mluvit až od přelomu 17. a 18. století. Velkým impulzem pro zvýšení počtu osob navštěvujících Krkonoše bylo bez pochyby vybudování kaple sv. Vavřince na Sněžce, která se stala cílem četných poutí. Poutníci se zastavovali nejčastěji v populární Hamplově boudě, dnes známé jako Strzecha Akademicka. Počátky cestovního ruchu si můžeme lépe představit díky tomu, že v horských boudách bylo zvykem vést pamětní knihy. Z nich také víme, jaké významné osobnosti navštívily hory. Byli to například Johann Wolfgang von Goethe, pozdější prezident Spojených států John Quincy Adams, polská královna Marie Kazimíra Sobieska či autor polské hymny Józef Wybicki.

Společně s růstem počtu návštěvníků začínali obyvatelé Karpacze a okolí pracovat jako průvodci a nosiči nosítek. V roce 1817 v Jelení Hoře (tehdy Hirschberg, nyní Jelenia Góra) vznikla pravděpodobně první organizace sdružující zástupce těchto profesí. V nosítkách se vynášeli turisté na hrad Chojnik, k vodopádu potoka Szklarky a dokonce až na vrchol Sněžky.

V 19. století se obrovskému zájmu návštěvníků Krkonoš těšily sjezdy na rohačkách. Rohačky se původně využívaly k přibližování dřeva z hor, poté se však staly velmi atraktivním zábavným dopravním prostředkem pro turisty. Sjezdy se pořádaly mimo jiné z Pomezních Bud, Hamplovy boudy či z Polany.

Ve vyprávění o dějinách Karpacze nemůže chybět aspoň pár slov o objektu, který se do Krkonoš dostal v roce 1842 a jenž je dnes jednou z největších zajímavostí města. Řeč je o kostelíku Wang.

V průběhu staletí se mnohé změnilo. Třebaže si rohačky a nosítka můžete prohlédnout už jen v Muzeu sportu a turistiky v Karpaczi, cestovní ruch v Krkonoších vzkvétá. Město Karpacz navštěvuje každoročně zhruba milion turistů. Je tady opravdu co navštívit!