MLÝN LÁSKY

Příběh lásky mlynářovy dcery ke Krakonošovi přiměl místní obyvatele k postavení památného Mlýnu lásky (Młynek Miłości). Llidová legenda praví: „Pouze zde mlýnské kolo zrní na mouku měnilo, s lidskými osudy točilo a mlynářovu dceru rovnou princezně učinilo.“ Mlýn má kouzelnou moc, která  způsobuje, že láska dojde opětování.

Mlýn  byl modernizován podle koncepce karpaczského výtvarníka Janusze Motylského a dnes ho  můžete obdivovat v nové úpravě. Nachází se  v Horní Karpaczi (Karpacz Górny) v ulici Karkonoské 53.

LEGENDA:

Vysoko v horách, jimž se tehdy přezdívalo Obří, vedl před mnoha a mnoha roky v Panském domě  klidný život celník, který zde se svým synem střežil hranice.

Celnici zde jeho předkové na příkaz českého knížete  provozovali od nepaměti. Jejich statek v údolí řeky Pląsawy nebyl bohatý a nevynášel velké příjmy, ale oni byli hrdí a v celém okolí známí pro svou poctivost a přičinlivost při  vykonávání svých povinností. Také v rytířském řemeslu neměli sobě rovné.

Již delší dobu se však otec strachoval o budoucí osudy svého syna. Podle knížecího příkazu měli hlídat hranice  totiž pouze do podzimu. Na základě před nedávnem podepsané smlouvy měli napříště tuto část hor střežit  poddaní  slezského hraběte. A oni? Měli si sbalit své věci a opustit zem svých předků.

Po mnoha bezesných nocích a dnech strávených  přemýšlením přivolal o jednom  poledni otec syna a přikázal mu, aby se odebral na hrad Kynast, který nyní nazýváme Chojnikem. Tam měl  splnit úkoly, které mu uloží princezna Kunhuta. Tak  získá její ruku a také velké bohatství a už se nebude muset honit s pašeráky po hranicích ve sněhu a dešti.

Syn byl otci poslušný a vyrazil na cestu. Když scházel v Karpaczi z hor, už se stmívalo a  začalo mrholit. Ve výstavném mlýnu, na který narazil, proto poprosil o přenocování.

Mlynář mu ukázal místo ve světnici a jeho dcera začala připravovat večeři. Byla to krásná mladá dívka, milá a radostná jako jarní obloha. Ihned okouzlila jeho srdce. Také ona na něj se stále větším zájmem pokukovala a vyhýbala se přitom otcovým pohledům.

U společné večeře slovo dalo slovo a rytíř vysvětlil cíl svého putování. V tmavé světnici si nikdo nevšiml, jak  mladinká mlynářova dcera zbledla. V okolí už všichni slyšeli vyprávění o odvážlivcích, kteří zahynuli při pokusu splnit Kunhutiny  rozmary. Ti, kdo se totiž chtěli ucházet o její ruku, museli v plném brnění objet hrad  dokola po koruně hradeb.

Všichni šli už spát, jen mladičká dívka  ještě dlouho do noci chodila po světnici a něco chystala při světle svíce.  

Ráno měl rytíř vyrazit na cestu. Už seděl na koni, když k němu přiběhla mlynářova dcera, do dlaní mu vtiskla jakýsi uzlíček a dlouho něco šeptala. Když to viděl její otec, celý rozzlobený  ji okřikl. Mládenec na to  nehleděl, políbil dívku na tváře, zasekl koně a vyrazil. Když koutkem oka uviděl na dívčině tváři ruměnec,  rozlilo se mu okolo srdce teplo.

Mlýnské kameny pomalu mlely nejlepší mouku v okolí. Každý den před západem slunce vyběhla mlynářka na louku nad mlýnem, aby se podívala na mohutný hrad na vrchu na obzoru. Čekala na nějaké znamení nebo na zprávu. Čekání pro ni představovalo ta největší muka.

Sedmého dne u večeře, když se mlynář pomodlil a rozdělil chleba, přerušilo ticho hlasité zaklepání na vrata. Malým okénkem zahlédli známou postavu rytíře.

Mládence pozvali dovnitř. Nejdřív mysleli, že utekl z hradu, aby nemusel podstupovat Kunhutinu zkoušku, a nyní se v hanbě vrací domů a u nich hledá místo na odpočinek.

Rytíř pomalu jedl čerstvý chléb upečený z nejlepší mouky v okolí a jal se vyprávět celý příběh mlynářovi a jeho dceři.

Vyprávěl, jak ho uvítala princezna Kunhuta, která se mu posmívala a pochybovala o jeho odvaze. Líčil, jak těžké bylo v plném brnění a koňmo objet celé hradby, v nichž  navíc záludná princezna nechala některé kameny uvolnit tak, že koně odvážlivců klopýtali, ztráceli rovnováhu a shazovali  jezdce do hlubin Pekelného údolí.

Mladý muž, jak sám řekl, vděčil za svůj život podivnému dárku, který obdržel z rukou krásné mlynářovy dcery. Uzlíček totiž obsahoval zvláštní  mazání, složené z kolomazi , mouky a dalších, jen dívce známých ingrediencí. Směs způsobila, že koňská kopyta přilnula ke kamenným hradbám s nevšední silou.

Když dovyprávěl svůj příběh, vrhl se rytíř na kolena a požádal mlynáře o ruku jeho dcery, protože pouze díky její nezištné pomoci se vrátil celý a zdráv. Dlouho musela prosit dcera otce, aby rytířově žádosti vyhověl. Souhlasil, ale dal podmínku – mladý pán musel zanechat svého rytířského živobytí, naučit se mlynářskému řemeslu a pak se usadit ve mlýně.

Šťastný  mládenec zapíchl svůj meč do velkého balvanu a od té doby vedl život po boku své vyvolené jako prostý mlynář. Společně se dočkali mnoha dětí a mlynářské řemeslo bylo předáváno z generace na generaci.

Místní lidé na památku pojmenovali toto místo Mlýn lásky, protože zde mlýnské kolo zrní na mouku měnilo, s lidskými osudy točilo a mlynářovu dceru rovnou princezně učinilo.